V roce 1939 přestal Jan Zrzavý jezdit do Francie a od té doby se znovu věnoval malbě a kresbě českého venkova. Zprvu to byly motivy z Českomoravské vrchoviny, následně se roku 1941 uchýlil do jihočeských Vodňan, kde si i najal byt. Výběr tohoto města patrně vnitřně souvisel s básníkem Juliem Zeyrem, ke kterému Zrzavý choval celoživotní obdiv a který ve Vodňanech několik let také pobýval. Do Vodňan pak Zrzavý dojížděl až do roku 1956, kdy se zabydlel v Okrouhlici.
Volba motivu na předloženém obraze je pro malířovu tehdejší tvorbu příznačná. Od konce třicátých let se zabýval nejrůznějšími kapličkami a kostely nacházejícími se zejména ve východních a jižních Čechách, čímž dával bezprostřední průchod svému vztahu k víře. Tento obraz tak s největší pravděpodobností vznikl v roce 1942, kdy Zrzavý namaloval stejný motiv, kapli sv. Maří Magdaleny u Chelčic, a několikrát ji znázorňoval z různých pohledů. Jedna z variant díla je reprodukovaná v autorově monografii od Miroslava Lamače (Jan Zrzavý, Praha 1980, obr. 138).
Výjev zobrazuje raně barokní šestiúhelníkovou stavbu nacházející se nedaleko pramene, kterému byla přičítána léčivá moc a kterou nechal v roce 1660 postavit tehdejší majitel panství Libějovice, hrabě Charles Albert de Buquoy. Zrzavého charakteristický rukopis je patrný ve zjednodušených tvarech, lyrickém pojetí krajiny a tlumené barevnosti, v níž převažují zelené a zemité tóny. Na horizontu se rýsuje jemná linie kopců a na pravé straně je patrná silueta hřbitovního kostela Jména Panny Marie v Lomci, jednoznačně odkazující na autorovu spiritualitu a příklon k duchovnosti. Zvláštní zmínku zasluhuje i signatura „Zerzavý“, na které je umělcovo jméno napsáno tak, jak se výtvarník podepisoval ve Francii. V Čechách se opět vrátil k české formě podpisu a v tomto případě učinil, možná nevědomky, výjimku.
Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Díky své průrazné symetrické kompozici se obraz vyznačuje velkým stupněm soustředění, jako by v něm Zrzavý nalézal jistotu v krajně dramatické době, kdy jej maloval. Ctitelé jeho práce si mohou doslova užít způsob jeho rukopisu, patrný z pojetí střechy i korun stromů. […]“ ).