Toto dosud neznámé plátno Jaroslava Věšína, původem českého tvůrce a ústřední postavy moderní bulharské malby, který dokonce po roce 1897 vytvořil významnou školu v Sofii, prezentuje po všech stránkách charakteristický příklad jeho rukopisu, stylu i zvolené tematiky. Ke své práci byl plně kvalifikovaný nejen studiem na pražské Akademii výtvarných umění u Antonína Lhoty a Jana Swertse, ale i v Mnichově, kde se zdokonaloval mj. pod dohledem slavného profesora Carla Theodora von Piloty. Pozdější dlouhodobý pobyt v Sofii mu nikterak nebránil plnohodnotně se zapojovat i do uměleckého dění v Čechách a střední Evropě – byl pilným přispěvatelem časopisu Zlatá Praha, členem Krasoumné jednoty a později i držitelem řady čestných vyznamenání. V roce 1884 opustil Věšín Mnichov, přesunul se na Slovensko, roku 1889 se vrátil do Mnichova, odkud se později přestěhoval do výše zmíněné Sofie. Hlavním inspiračním zdrojem mu na všech těchto místech vždy byl každodenní venkovský život, etnografické motivy či vojenské scény související s tehdejšími válečnými událostmi nebo cvičením armády.
Jedná-li se u představovaného plátna o výjev inspirovaný českým, moravským, slovenským, německým či bulharským venkovem, není v tuto chvíli jednoznačné – tuto otázku by mohla vyřešit podrobnější etnografická studie krojů. Podstatný je spíše zobrazený příběh, jehož univerzální sdělení je srozumitelné napříč všemi jmenovanými krajinami. Ve výrazných, jasných a sytých barvách, pro Věšínův akademický styl tolik typických, jsou zde zachyceny čtyři postavy – postarší muž a shrbená žena, oba sedící a dále stojící mladá dvojice v krojích. Sedící muž vystupuje autoritativně, shrbená žena jakoby prosebně, mladá dvojice se sklopenými zraky je naplněná pokorou, se kterou ve shodném gestu žmoulají kapesník a klobouk. Velmi pravděpodobně se tak jedná o část námluv, při nichž je nutné domluvit i řadu přízemních formalit dříve, než se bude organizovat veselka samotná. Tento obraz plně potvrzuje také Věšínovo pověstné mistrovství v zachycení reálií, které nám i napoví, o jaké roční období se jedná – úroda jablek v proutěném košíku a dýně bujně dozrávající na kompostu svědčí o podzimu, uvolněné šindele zase napovídají o tom, že by hospodář ocenil na gruntu čerstvých sil. Po všech stránkách se tak jedná o dílo pozoruhodné a vzácné, které je zároveň jen velmi zřídka vídanou sběratelskou příležitostí. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.