Bretaňské pradleny

Na počátku osmdesátých let 19. století byl již Antonín Chittussi velmi dobře sžitý s francouzským prostředím, kam se poprvé vydal počátkem března roku 1879 za podpory Julia Zeyera a rodiny Braunerových. Tvořil tehdy nejen v Paříži, ale i v jejím blízkém i vzdálenějším okolí a výsledky své práce prezentoval jak na výroční výstavě v Praze, tak na pařížském Salonu. Do tohoto šťastného období jeho života spadá i představované dílo, které stejně jako ostatní jeho říční krajiny, na rozdíl od výjevů z krajiny příměstské, působí přívětivě a přitažlivě. Krajina z Bretaně s řekou a pradlenami , jak zní celý původní název představovaného díla, tak v určité idealizaci zachycuje říčku s nízkým průtokem, kamenitým břehem a skupinou žen stojících v samém středu diagonál obrazové plochy. Je známo jen velmi málo Chittussiho prací, kde by byla figura a její narativní složka natolik výrazná, jako je tomu právě zde – přesto jsou tu příklady jako plátno s označením Krajina s pradlenami a malířem z Muzea umění Olomouc (inv. č. O 2051), kde Chittussi jako by zachytil sám sebe během malování pradlen na říčním břehu – s trochou nadsázky si tak můžeme udělat relativně přesnou představu o tom, co by asi viděl náhodný kolemjdoucí ve chvíli, kdy vznikala naše malba, kde mimo jiné nechybí ani některé další shodné detaily jako na olomouckém plátně, např. dvoukolák, na kterém si ženy přivezly všechno potřebné náčiní. Řeka tu získává rysy intimnosti a není jen výsekem přírody nebo místem extenzivní činnosti související s plavbou, ale je přirozeným místem lidského pobývání, jakousi rozšířenou sdílenou prádelnou zobrazených žen. I tady se projevují typické znaky umělcova vyzrálého rukopisu, charakteristického střídáním lazurných vrstev barvy s mocnějšími nánosy olejových past – pro znalce Chittussiho díla je zde doslova fyzickým potěšením zkoumat každý tah štětcem. Francouzkou provenienci malby dokládá i plátno s razítkem jeho výrobce na rubu, stejně tak podoba slepého rámu, na který je napnuto. Hodnotu díla potvrzuje jeho opakované publikování v odborné literatuře (F. Dvořák: Antonín Chittussi, Praha 1954, obr. č. 50; R. Prahl: Chittussi, Praha 2019, str. 264, kat. č. I 56). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.