Zedník

Tato výrazná plastika od Otty Gutfreunda vznikla v roce 1925, tedy v době, kdy se autor od avantgardního kubismu přiklonil k civilistickému pojetí figurální plastiky, charakteristickému pro jeho závěrečné tvůrčí období. Jedná se o velice vzácnou práci, která byla modelem pro finální pískovcovou verzi Zedníka , určenou pro pražský nájemní dům v Čechově ulici č. 29/587, který byl postaven podle projektu architekta Kamila Roškota v letech 1923–1925. Zvenku na první pohled strohý funkcionalistický dům, ve kterém bydlela řada významných osobností, mj. i architekt Josef Gočár, byl opatřen v té době nejmodernější technikou a uvnitř se dodnes nachází výzdoba od Františka Bílka (vitráž), Františka Kysely (výmalba), Josefa Gočára (lampy), Vincenta Vinglera (plastika pelikána v zimní zahradě) a také Gutfreundova práce ve vestibulu domu. Gutfreund pro architekta zpracoval dvě malé skici (sádrovou a hliněnou ve výšce 16 cm) a předložený sádrový model.
Zedník představuje mimořádný doklad jeho pozdní tvorby, která dodnes rezonuje jako symbol spojení moderního výtvarného jazyka s humanistickým obsahem. Gutfreundovo dílo tohoto období bývá srovnáváno s tvorbou francouzských sochařů dvacátých let, především Aristida Maillola a Charlese Despiau, avšak v jeho tvorbě nacházíme zcela osobitý rukopis.
Práce pochází z pozůstalosti malíře Jiřího Novotného, jehož rodina plastiku získala přímo od Otty Gutfreunda, a je reprodukována v katalogu autorovy retrospektivy (Otto Gutfreund, Národní galerie v Praze, 14. 12. 1995 – 14. 4. 1996, kat. č. 281, str. 253–254). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.