Tento obraz představuje syntézu imaginativní malby a strukturální abstrakce Josefa Istlera a na první pohled se v něm nezapřou autorovy starší inspirační vzory, souznění s okruhem umělců a literátů kolem Václava Zykmunda a úzké napojení na Mikuláše Medka. V předloženém díle se veškerá divákova pozornost soustředí na kontrast barevných přechodů a výrazné haptické struktury, která přímo modeluje povrch. Organicky působící tvary, vytvořené z erodované textilie, se rozprostírají po celé ploše jako dvojice „mluvících“ forem, mezi nimiž se odehrává tichá, ale napjatá komunikace. Barevná paleta přechází od tlumených zelených tónů přes zlatavě žluté odstíny a způsob jejich vzájemného prolínání umocňuje prostorovou hloubku kompozice. Istler zde prokázal nejen mistrovské zvládnutí malířské hmoty, ale i schopnost vytvářet emocionálně nabité vizuální dialogy, které přesahují konkrétní motivy a oslovují diváka na čistě smyslové rovině. Dialog tak představuje cenný doklad autorovy pozdní tvorby, kdy jeho imaginativní rukopis dosáhl vysoké míry expresivity a materiálové rafinovanosti. V kontextu českého poválečného umění jde o výjimečnou ukázku abstraktního projevu s nezaměnitelným autorským rukopisem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.