Tato líbezná malba náleží do autorova klíčového cyklu obrazů tematizujících dětské hry v proměnách ročních dob, které po staletí nevyhnutelně udávaly řád a rytmus venkovskému životu. Lada v nich zpravidla zobrazoval zimní radovánky při stavění sněhuláka či děti trávící společně volný čas v rozkvetlé trávě. V zimních motivech bývá zpravidla spojující postavou sněhulák a v jarních starší dívka s šátkem na hlavě pletoucí věneček z květin. Ta se objevuje i v předloženém díle přímo v centru kompozice. Této kratochvíli se rovněž věnují i zbylá čtyři děvčata, zatímco opodál hraje chlapec na píšťalku. Klidné scéně přihlíží i miminko na vozíku, zabalené v peřince. Skupinka je obklopena rozkvetlými stromy a selskými staveními s typickými doškovými střechami, za nimiž se na návrší zvedá nezaměnitelný bíle omítnutý barokní kostelík jako symbol duchovního centra české vesnice. Tento výjev je nejen výtvarným dílem, ale i nostalgickou vzpomínkou na tradiční český venkov tak, jak si jej Lada ze svého dětství pamatoval. Práce byla reprodukována v autorově monografii (J. Olič / L. Pavluch / P. Bregantová: Lada, Praha 2008, obr. str. 579). Pochází z kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Obraz […] z roku 1947 je variací obrazu ‚Dětské hry na jaře‘ z roku 1937. Lada se k tomuto tématu vrací s novější kompoziční přehledností známé Kroniky mého života a s novým dětským věkovým spektrem . […]“ ).