Srnčí námluvy

Stanislav Lolek, širší veřejnosti znám především jako ilustrátor Lišky Bystroušky od spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, se malbě vyučil na pražské Akademii výtvarných umění u Julia Mařáka a Rudolfa von Ottenfeld na přelomu 19. a 20. století. V žilách Stanislava Lolka ovšem vždy proudila myslivecká krev – to je dnes všeobecně známý fakt, kterého si ale širší veřejnost povšimla až s velkou výstavou k jeho padesátiletému jubileu, která se konala v pražském Obecním domě roku 1923. Lolkovy Srnčí námluvy , dílo reprezentativního formátu i provedení, vyjadřuje příkladně jeho poměr k fauně, jejž formuloval velmi výstižně již Viktor Šuman v knize Naše lovná zvěř: „Lolek miluje zvěř a její život, maje k ní vlastní vyhraněný poměr. Maluje ji tak, jak ji přistihne v lesním skrytu, v rodinném životě, ve chvílích milostného roztoužení…“ (str. 10). Ve stavu podobného roztoužení se nepochybně nachází jako důkaz Šumanových slov i zde zachycený srnec, o němž spisovatel dále píše, že „V očích srnce plane divoká vášeň, kterou pronásleduje svou družku až do chvíle únavy“ . Zvíře je tu zároveň spíše než stafáží vlastní inspirací malby, čímž se Lolek v základním aspektu lišil od řady autorů, kteří jej v tomto žánru předcházeli. Specifické dovednosti, které umělec k zachycení tohoto druhu námětu musí mít, jsou ve stejné míře druhu loveckého jako výtvarného, kdy ovšem estetika ušlechtilé siluety musí vést k upřednostnění uvážlivého skicování před vášnivým výstřelem – Lolek dokázal toto vnitřní dilema vždy výjimečně harmonicky vyvážit. Variantu představované kompozice s námětem srnčí zvěře v lese použil Lolek jako jednu z ilustrací ke zmíněné knize Naše lovná zvěř (V. Šuman / S. Lolek: Naše lovná zvěř, soubor prací malíře Stanislava Lolka, Praha 1930, str. 55). Na rubové straně se nachází tištěný štítek umělecké pozůstalosti Stanislava Lolka s číslem 22. Dále se zde nalézá razítko odkazující k prezentování díla na autorské výstavě pořádané Jednotou umělců výtvarných v Praze roku 1937 (9. 1. – 26. 2.). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.