Podobizna Hermíny Eberlové

Něžná podobizna malířovy sestry Hermíny Eberlové, vdané Černé, náleží k nejdůvěrnějším svědectvím raného tvůrčího období Františka Zdeňka Eberla, kdy mladý umělec teprve hledal svou výrazovou cestu před rozhodujícím odchodem do Mnichova (1909) a následně do Paříže (1912). Obraz vznikl jako svatební dar Hermíně při sňatku s pražským inženýrem Aloisem Černým (údajně původně Eberlovým soukromým učitelem kreslení). Tato slavnostní příležitost se stala podnětem pro vznik citlivého portrétu, vytvořeného v rodinné vile v Řevnicích. Zde se autor často oddával studiu jemných světelných her zapadajícího slunce. Křehká světelná modelace a půvabné ztvárnění intimního okamžiku při četbě u otevřeného okna odhalují Eberlovo rané zaujetí přirozeným zachycením člověka. Technické řešení s důrazem na jemné valérové přechody a duševní pravdivost představuje poklidnou kapitolu autorovy tvorby, kterou později nahradila neúprosná společenská kritika v obrazech pařížské chudiny, jež mu vynesly přízvisko „malíř chudých“. Tragický osud mladé ženy, která zemřela v pouhých třiatřiceti letech na zánět ledvin, dodává portrétu retrospektivní melancholii a činí z něj dojemnou památku rodinných pout i umělcovy rané citlivosti. Hodnotu obrazu umocňuje skutečnost, že zůstal nepřetržitě v péči Eberlovy rodiny po více než století, což dosvědčuje jeho výjimečný rodinný i umělecký význam. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. R. Michalovou, Ph.D.