Hu, to byla podivná společnost

Hovorový název prozrazuje ironický odstup osmdesátiletého tvůrce, jenž se po dekádách práce s alegoricko-symbolickou metaforou propracoval k jasnější, méně patetické dikci zachovávající surrealistické kořeny vlastní fantazie. Malířská technika umožňující hladké, téměř emailové povrchy připomínající staré mistry zde nese pečeť zkušeného řemesla. Dvě lidské hlavy splývají v bizarní útvar s mohutným ptačím zobákem a velkým, zlověstným okem. Spodní postava, duchem nepřítomná, si z obličeje strhává bílou bandáž, zatímco nad ní bělovlasý muž v zamyšlení hledí ze své pozice u zdi s plátnem někam ven – z okna nebo z roviny samotného obrazu. Růžový předmět, možná mušle, na jeho temeni evokuje něco organického, intimního – symbol zrození, krásy, ale i prázdnoty. Rudovlasá dívka nahlížející zpod spodního okraje plátna nás svým pohledem upozorňuje, že jde o pouhou optickou iluzi a nic z toho není skutečné. Kompozice figur uspořádaných v úzké horizontále, bez vzájemného psychologického propojení, připomíná totem nebo archeologické vrstvy paměti. Každý prvek naskládán na předchozí vytváří dojem nestability a zároveň nutkavého pořádku. „Podivná společnost“ odkazuje spíše k absurdnímu divadlu než k surrealistické metafoře a představuje vzácný doklad pozdního stylu, v němž se zkušenost téměř celého století výtvarných proměn zrcadlí v ironickém, ale nikoli rezignovaném tónu. Dílo bylo vystaveno na autorově samostatné výstavě Mánes Josefu Lieslerovi k 85. narozeninám, Výstavní síň Mánes, Praha, 9. 9. – 5. 10. 1997, bez kat. č. Pochází přímo z rodiny autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL. Z kladívkové ceny majitel věnuje 25 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.