Svatební košile

Mimořádně působivý akvarel z Fillova osudového roku 1939 představuje samostatně pojatou kresebnou variantu k autorově monumentální olejomalbě stejného názvu (Svatební košile, olej na plátně, 1939, 150 × 115 cm, Galerie hlavního města Prahy, inv. č. M-3019). Zatímco olejová verze redukuje výjev na ženskou postavu a jediného psa, v předložené práci Filla scénu rozšířil o druhého psa a výjev odkazuje k děsivé noční cestě dívky s navrátivším se milým směrem ke hřbitovu. Právě psí vytí v Erbenově textu signalizuje, že jejím průvodcem není živý člověk.
Rok 1939 představoval v tvorbě Emila Filly významný předěl. Po kubistické etapě desátých a dvacátých let a surrealismem ovlivněné tvorbě první poloviny třicátých let se Filla přikláněl k výrazně expresivnějšímu, dramatickému figurálnímu projevu a k tématům čerpaným z domácí tradice. Vedle představované práce vznikly erbenovské kompozice Vodník či Polednice, současně se rozvíjel jeho zájem o české a slovenské lidové písně a balady, na nějž po druhé světové válce znovu navázal. Tlumenější barevnost akvarelu stojí v pozoruhodném kontrastu k zářivé a kontrastní barevnosti autorových velkoformátových olejů tohoto okruhu a umocňuje přízračný noční charakter scény. Význam kresby dokládá její fotografie od Josefa Sudka pro Fillův osobní soupis díla, reprodukce v katalogu výstavy od Vojtěcha Lahody (Svět Emila Filly, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1987, str. 45) a v autorově nejobsáhlejší monografii (V. Lahoda: Emil Filla, Praha 2007, str. 480, obr. 524). Pochází z významné pražské poválečné sbírky. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz je uveden v elektronickém soupisu díla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. T. Mátl Donné.