Požár myšlenek

Požár myšlenek zachycuje lidskou podobu ve stavu proměny: hlava se rozpadá v organickou, fantaskně deformovanou strukturu, z níž do mléčně šedého prostoru vyrůstají protáhlé trubicovité formy. Portrétní čitelnost ustupuje obrazu samotného vědomí, kterému motiv vzplanutí propůjčuje téměř fyzickou naléhavost; myšlení zde není nehmotným dějem, ale silou, která hoří, tlačí a prostupuje tělem. Takové pojetí souzní s Anderleho přesvědčením, že obraz vyrůstá z pocitového vznětu, po němž přijde vize, i s jeho dlouhodobou prací s podobenstvím, fantazií a „lidskou komedií“. Malba si zároveň uchovává grafickou kázeň: objemy se rodí z jemných přechodů světla a šera a připomínají autorovu práci s mezzotintou, pro niž jsou příznačné pozvolné tónové přechody. Formální paralely lze nalézt v Anderleho tvorbě kolem roku 2000, zejména v souboru obrazů pracujících s tématem jarního třeštění, kde se rovněž objevují fantaskně deformované anatomické tvary a výrazná barevnost; obdobný motiv chobotovitě deformované hlavy najdeme například v obraze Třeštění z roku 2000 (190 × 245 cm). Lidské tělo se tak v představovaném díle stává dějištěm psychického procesu a myšlenka získává objem, teplotu i vlastní anatomii. Obraz nese vlevo dole autorský přípis „To, co dávno bylo a možná ještě někdy bude“, doplněný věnováním původnímu majiteli, datací 31. X. 1999 a autorským číslem 136/1999. Zvolená slova se tak opět dotýkají tématu času a návratu, které má v Anderleho díle pevné místo. Dílo pochází z významné pražské sbírky.