Představovaná malba z doby před rokem 1920 je velmi zdařilou ukázkou vyzrálého krajinářského projevu Václava Radimského, v němž se naplno uplatnila jeho schopnost citlivě postihnout světelnou a vzdušnou atmosféru konkrétního okamžiku. Zdánlivě prostý motiv vodního toku lemovaného stromovím a venkovskými staveními autor rozehrál do harmonického celku založeného na působivé souhře jednotlivých prostorových plánů. Diagonála vodní hladiny přirozeně vtahuje divákův pohled do hloubky obrazu, zatímco vertikály štíhlých kmenů udávají kompozici pevný rytmus. Malíř zde s mimořádnou pozorností sledoval proměnlivý charakter přírody a její bohatou barevnost, kterou převedl do působivě svěžího malířského záznamu. Radimský pracoval živým, děleným rukopisem, místy využívajícím pastóznějších nánosů, jimiž přesvědčivě vystihl chvění vegetace i proměnlivost vodní plochy. Kultivovaná paleta svěžích zelených, modrých a okrových tónů dodává celé scenérii mimořádnou světelnost a optimistické vyznění. Jednotlivé barevné skvrny se při odstupu propojují v kompaktní celek, aniž by malba ztrácela svou bezprostřednost a lehkost. Dílo tak představuje působivý doklad Radimského bytostně impresivního přístupu ke krajině, založeného na přímém pozorování přírody a citlivém zachycení její pomíjivé nálady. Stav po restaurování. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.