Domy v Poříčí u řeky

Počátek dvacátých let znamenal pro Václava Špálu mimořádně zajímavé období uměleckého vývoje. Po zkušenostech s předválečnou avantgardou, expresionismem a kubismem se jeho malířský projev postupně uvolňoval a obracel k bezprostředně pozorované skutečnosti. Právě kolem roku 1922 vznikají krajiny, v nichž se někdejší konstrukce obrazu setkává se stále svobodnějším a spontánním rukopisem. Tehdejší práce charakterizují široké tahy štětcem, výrazná barevná zkratka a místy až akvarelová lehkost olejové malby. V díle Domy v Poříčí u řeky si Špála záměrně zvolil prostý námět, v jehož obyčejnosti spočívá podstatná část významu. Každodenní výsek české krajiny převedl do svébytného moderního obrazového řádu. Domy složil z jasných barevných ploch, krajinu rytmizoval zelenými a okrovými tóny a vodní hladinu rozehrál energickými modrými a bělavými tahy. Skutečnost zde tedy není popisována, ale nově malířsky uspořádána.
Mimořádnost obrazu podtrhuje malba na rubu plátna, která odhaluje podstatně méně známou polohu Špálovy tvorby. Namísto klidné krajiny se zde objevuje dramatická figurální scéna plná pohybu, prudkých diagonál a emocionálního napětí. Ukazuje Špálu expresivního, neklidného a obdařeného výrazným smyslem pro drama – stránku jeho tvorby, kterou veřejnosti představoval mnohem méně než své krajiny, zátiší a květinové motivy. Konfrontace obou stran tak činí z díla pozoruhodné svědectví o dvou polohách jeho talentu. Dílo bylo prezentováno na výstavě Národní umělec Václav Špála, posmrtná výstava, SVU Mánes, Praha, září–říjen 1947, kat. č. 79. Obraz je na rubu označen autorským číslem 61a ve dvojité závorce. Je uveden v autorově soupisu díla (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla /1885–1946/, Praha 2002, str. 44). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Špálovo harmonizující zacílení bylo vyrovnáno některými dramatickými scénami z orientu, jak naznačuje rozmalovaný obraz na zadní straně, jenž ukazoval méně známou stránku autorova duševního rozpoložení. […] Špála měl smysl pro drama, avšak nedával to příliš svými obrazy najevo. Máme tak před sebou ukázku dvou poloh jeho vnitřního světa, jedné, které se vydával navenek, druhé, se kterou se vyrovnával v osamění. […]“).