Projekt

V díle Projekt z roku 1988 se propojují dvě polohy charakteristické pro podstatnou část tvorby Eduarda Ovčáčka: zájem o znak a písmo s figurálním, groteskně vyhroceným viděním člověka. Písmeno pro něj přitom dávno nebylo jen prostředkem zápisu. Už od šedesátých let s grafémy zacházel jako se svébytnými výtvarnými znaky, které chápal jako symboly lidské komunikace a v širším smyslu i existence. Právě mimořádná důslednost, s níž se problematice písma po celý život věnoval, z něj učinila jednu z určujících osobností českého lettrismu. V sedmdesátých a osmdesátých letech se do jeho díla znovu výrazně vrátila lidská postava, často v podobě karikatury, fantaskní bytosti či groteskního torza nesoucího v sobě sarkasmus a nadsázku.
V obraze Projekt se drobné figury rozbíhají napříč temnou plochou, mizí v ní a znovu se objevují mezi liniemi, znaky a útržky papíru. Nevytvářejí souvislý příběh; spíše připomínají epizody lidského hemžení uvnitř většího mechanismu. Tomuto dojmu napomáhá i kolážové využití technických výkresů. Jejich přesná síť, kóty, čísla a šipky vnášejí do obrazu představu předem daného systému, zatímco figury, skvrny a nepravidelně členěná hmota se takovému řádu vzpírají. Součástí této struktury je i pro Ovčáčka charakteristická práce s ohněm a propalováním, kterou rozvíjel od šedesátých let. Vznik díla navíc spadá do závěru období, kdy měl autor jako signatář Charty 77 výrazně omezené možnosti oficiálně vystavovat; právě figurální groteska mu tehdy poskytovala prostor pro kritický a zároveň nepřímočarý komentář k okolnímu světu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a B. Ovčáčkovou, autorovou dcerou.