Za humny

Tato s lehkostí podaná a optimistická imprese z palety významného solitéra své generace prezentuje svěží a vzdušný příklad malířova na první pohled rozpoznatelného rukopisu i specifického koloritu. Přes společenskou vytíženost, řadu zahraničních i domácích exkurzí a v neposlední řadě též neutuchající zájem o sakrální interiéry přináší plátno s označením Za humny typickou ukázku z nejoblíbenějšího Blažíčkova inspiračního zdroje, tedy z krajiny s pahorky, stráněmi a návršími rázovitého kraje umělcovy rodné Vysočiny. Setkáváme se zde s přírodou jarní či podzimní, kde holá torza stromů buď nesou poslední zbytky listí, nebo se ještě nestačila plně olistit. Jedná se o atraktivní malbu plnou svěžesti, která po všech stránkách výborně vypovídá o autorově silném období dvacátých let 20. století. Po více jak století od vzniku obrazu má tento výjev nejen čistě výtvarné a estetické poselství – je zároveň mírně nostalgickým dokladem toho, jak veskrze malebná bývala česká vesnice se svými tradičními staveními, rozblácenými cestami a ploty s nízkými křivolakými plaňkami. Život těmto kulisám dodávají místní obyvatelé, konkrétně žena stojící v popředí zády k divákovi a na první pohled takřka přehlédnutelné postavičky vzadu na poli, které se v rozbředlé ornici shrbeně lopotí nad svým denním údělem. Tato momentka ze života české vesnice je zachycena v typickém stylu autora, jenž je po právu považován za jednoho z nejzásadnějších českých krajinářů první poloviny 20. století. Sice stál mimo ruch proměnlivých avantgardních proudů, ovšem tematickou vyhraněností a nezaměnitelným malířským podáním vytvořil svébytné dílo na vysoké technické i vnitřní duchovní úrovni. Při konzultacích posouzeno Mgr. P. Kubíkem a PhDr. E. Havlovou, spoluautorkou monografie a soupisu díla, ve kterém je obraz publikován a reprodukován (N. Blažíčková-Horová / E. Havlová: Oldřich Blažíček, 1887–1953, Praha 2019, kat. č. 275, str. 143 soupisu díla).