Dívka v slamáku

Dívka v slamáku představuje výraznou ukázku pozdní tvorby Oty Janečka. V díle se vrátil k figurálním východiskům čtyřicátých let a k osobitému typu dívčího portrétu, který v různých obměnách rozvíjel po celý život. Janeček pracoval s tvarem svobodně a úsporně, téměř znakově. Mladistvou tvář podřídil výrazné stylizaci. Protáhlý krk, mandlové oči a asymetricky vedené černé linie dodávají portrétu snový, lehce melancholický charakter. Zářivá žluť obličeje a oranžové tóny širokého slaměného klobouku kontrastují s temnými vlasy a tlumeným pozadím. Neobvyklá barevnost zde neplní pouze popisnou úlohu, ale stává se nositelkou nálady a vnitřního napětí obrazu a spolu s tajemným výrazem dívky propůjčuje kompozici zvláštní psychologickou působivost. Plátno je vedeno v autorově soupisu díla pod číslem 1630. Na rubu je opatřeno signaturou, datací a názvem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.