Kompozice

Kompozice soustřeďuje Istlerův dlouhodobý zájem o hmotu obrazu do přísně členěné, téměř architektonické skladby, v níž se pravoúhlá pole liší barvou, strukturou i mírou reliéfnosti. Střední cihlově červený obdélník s vtlačenou organicky se stáčející kresbou působí jako fosilie či technický otisk, zatímco okolní plochy střídají rozdílné kvality povrchu – jemně rozprašované, zvrásněné, hrubě materiálové i kovově jiskřivé. Jejich kontrast rozehrává napětí mezi tělesností materiálu a iluzí prostoru. Tento způsob práce vyrůstá z Istlerova obratu k výrazové textuře, čímž se v průběhu šedesátých let přiblížil českému informelu. Zde je však někdejší živelná struktura sevřena do rámců, jako by obraz postupně přebíral logiku objektu. Pro Istlerova sedmdesátá léta je příznačný návrat starších podnětů v nových vazbách i důraz na tvrdost plastických aplikací. Jednotlivé povrchy se proto neslévají, nýbrž vystupují jako svébytné články záměrně nesourodé obrazové stavby. Svítivé barevné akcenty odlehčují temný střed a udávají celku rytmus. Umělcova imaginace se přesouvá od snového motivu k samotné fyzické přítomnosti obrazu – k významu vznikajícímu z dotyku a napětí rozdílných materií. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.