Tůň s vodními travinami

Předložená působivá malba provedená v osobitém autorově rukopise vyšla z palety asi nejznámějšího českého impresionisty Václava Radimského. Tone převážně v tlumenějších valérech zeleně a okru – tato tendence k monochromatičnosti představuje v rámci jeho vrcholné tvůrčí fáze určitý experiment, nebo spíše jakousi reminiscenci odkazující k jeho raným francouzským pracím z přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století. Dominuje zde vodní hladina, která zabírá polovinu obrazové plochy, přelévá se přes spodní, pravý i levý okraj plátna a evokuje tak představu, že malíř stál na samém kraji břehu nebo maloval v pramici, což prokazatelně s oblibou dělával. S plavbou po vodní hladině byl totiž jakožto vášnivý rybář sžitý a nechal se v tomto směru inspirovat i svými nejvýznamnějšími vzory z řad francouzských impresionistů, s nimiž byl v průběhu svého zahraničního pobytu v úzkém osobním kontaktu. Protilehlý břeh je osázen stromořadím, vpravo je naznačen mostek a pod hradbou vzrostlého lesa tušíme malý domek s navazující linií jakési ohrady. Nebe zde umělec nechal jen minimálně prosvítat listovím. Pozoruhodným momentem celého obrazu je jeho výrazná geometričnost, které Radimský dosáhl pomocí své oblíbené malířské finesy – principu zrcadlení. Tímto způsobem promítl vertikály stromořadí i na vodní plochu a neotřele tak rozdělil plátno na vertikální pruhy, čímž docílil výrazně abstrahujícího dojmu. Smyslem takového zrcadlení je nejen malířská ekvilibristika, ale i snaha poukázat na to, že naše realita nemusí mít vždy jen jeden hmatatelný rozměr. Sběratelskou atraktivitu malby potvrzuje i její uvedení a reprodukování v autorově poslední monografii a soupisu díla (N. Blažíčková-Horová: Václav Radimský, 1867–1946, Řevnice 2011, kat. č. 235, str. 160 a 247). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.