V pohledu na jeden z pražských parků zachytil Bedřich Feigl vzdálený letohrádek, téměř skrytý v bujné parkové vegetaci. Kompozici otevírá cesta, která vede diváka mezi záhony a vysokými květinami směrem k nenápadné siluetě stavby v pozadí. Samotná stavba zde není monumentální dominantou, ale přirozenou součástí krajiny, neboť její červenohnědá střecha se objevuje až za hustou clonou zeleně. Malba je provedena živým rukopisem, s místy až skicovitými tahy štětcem. Převládající zelené a šedomodré tóny změkčuje rozptýlené světlo, které vytváří atmosféru letního dne. Bedřich Feigl byl jedním z iniciátorů skupiny Osma a patřil k průkopníkům českého moderního umění. Po dlouhém pobytu v Berlíně se v roce 1933 vrátil do Prahy, kde se znovu intenzivně věnoval malbě a pražským námětům. Dílo V parku dobře zapadá do této etapy, kdy spojoval zkušenost evropského expresionismu s bezprostředním pozorováním krajiny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Paříkem.