Sedm možných kroků k trůnu

Obraz vznikl v období, kdy Foltýn svou strukturální, technickou civilizací podnícenou abstrakci začal narušovat vstupy konkrétní skutečnosti – lidskou rukou, tváří či figurou, tedy prvky, které záhy otevřely cestu k jeho nové figuraci. V temném obrazovém poli rozehrává kolážově stavěnou soustavu kružnic, drah a šipek, do níž vložil fragment sepjatých dlaní a filmové pásmo se střídajícími se výřezy ženské tváře a drobnými mužskými postavami s tragickým podtextem. Oko ženy, hledící přímo na diváka, vnáší do kompozice znepokojivý motiv sledování. Geometrie zde není pouhou osnovou kompozice – působí jako schéma pohybu a organizace, zatímco tělesné fragmenty do její zdánlivé přesnosti vnášejí znepokojivou přítomnost člověka zachyceného uvnitř systému. Název Sedm možných kroků k trůnu tuto obrazovou logiku posouvá k úvaze o cestě k moci, jejíž jednotlivé etapy se neodehrávají jako přímočarý vzestup, nýbrž jako síť voleb, oběhů a návratů. Dílo tak předjímá Foltýnovu pozdější výraznější práci s člověkem jako součástí mocenských struktur, aniž by ještě opouštělo strohou řeč technických plánů a znakových konstrukcí. Plátno bylo prezentováno na výstavě František K. Foltýn ve Špálově galerii v Praze (červenec 1967, kat. č. 16) a publikováno v monografii M. Krob / P. Šťastný / P. B. Trpák: František Karel Foltýn, Lomnice nad Popelkou 2005, str. 10. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.