Olejomalba z roku 1955 představuje mimořádně zdařilou ukázku městského žánru Karla Součka, někdejšího člena Skupiny 42, který ve své tvorbě dlouhodobě rozvíjel civilistní motivy ulic, pasáží a výkladních skříní. Malíř zde zachytil všední okamžik před osvětlenou výlohou, kolem níž se soustřeďuje skupina anonymních postav. Z běžné městské situace vytvořil působivou scénu založenou na promyšleném vrstvení obrazových plánů; výraznou roli hraje také barevnost, v níž temné hnědé a šedé tóny oživují akcenty žluté a okrové. Součkovi se tak podařilo vystihnout nejen ruch městského prostředí, ale i jeho zvláštní, téměř scénickou atmosféru, v níž se každodenní realita přibližuje svébytnému výtvarnému divadlu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.