Na louce

V tomto díle přenesl Teodor Jozef Mousson svůj oblíbený svět zemplínských krojovaných postav z ruchu tržišť do komornějšího prostředí letní krajiny. K obdobně laděným figurálním námětům se vracel také v dílech Vyšívajúce dievčatá (1936), Dievčatá na lúke (1937) či Na letnom slnku (nedat.). Dvojice ženských figur, z nichž jedna je zachycena zezadu, navazuje na kompoziční princip, který se stal pro Moussonovu tvorbu příznačný a jenž uplatňoval i ve svých četných tržištních scénách. Uvolněný rukopis a důraz na světlo a barevnost zároveň odkazují k jeho zkušenosti s plenérovou malbou, v níž světlo není pouhým osvětlením motivu, ale jedním z hlavních prostředků obrazové stavby. V tomto ohledu jej výrazně ovlivnil zejména pobyt v umělecké kolonii v Nagybányi. Krajina ani lidový kroj však pro něj nebyly samoúčelným etnografickým záznamem: na rozdíl od četných tržištních scén zde lidový kroj nerozehrává společenský ruch, nýbrž se stává barevným spojovacím článkem mezi figurou a krajinou, což odpovídá i Moussonovu označení sebe sama za žánrového malíře oddaného životu zemplínského venkova. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a J. Žantovskou, MBA. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Bajcurové, CSc.