Tato umělecky zcela suverénní, moderně malovaná příměstská scenérie prozrazuje Chittussiho zájem o periférii rostoucího velkoměsta v době, kdy jí francouzští malíři oproti literátům nevěnovali přílišnou pozornost. Naopak Chittussi po celá osmdesátá léta nacházel zálibu v její nepatetické opravdovosti a svým zaujetím pro její zvláštní kouzlo předjímal civilistní proud v umění 20. století. Jeho motivy tohoto typu tak předznamenávající obsahovou náplň a výtvarné inspirace Skupiny 42 a dalších představitelů české moderny. Častým námětem Chittussiho tvorby byly právě malebné záběry Montmartru, pod jehož kopcem tento vynikající krajinář bydlel. Zdánlivě banální motiv dokázal skvěle rozvinout v panoramatickém pohledu vystavěném na nezvykle výrazné diagonále kopce, který je zpola zastavěn pitoreskními domky prozrazujícími svou vesnickou minulost. Malíř se v této plenérové momentce záměrně vyhýbal detailní popisnosti ve snaze podchytit sentimentální krajinnou náladu. Progresivní postoj je však viditelný také v pojetí samotného pohledu, jenž je z větší části tvořen terénní vyvýšeninou malovanou svižnými tahy štětcem. Hodnotu díla potvrzuje i jeho publikování v odborné literatuře (R. Prahl: Chittussi, Praha 2019, str. 248, kat. č. G 15). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.