Kytice pivoněk

Svěží a radostná Kytice pivoněk vznikla v jednom z nejšťastnějších a žánrově nejbohatších období tvorby Alfréda Justitze. Kolem roku 1929 se jeho paleta projasnila a barva se stala důležitým prostředkem výstavby hmoty a prostoru. Obraz Kytice pivoněk představuje kompozičně vyváženou a barevně harmonickou práci založenou na kontrastu červených a růžových květů s modrým pozadím. Smyslovost barev doplňuje robustní tvar vázy, který celku dodává hmotnost a stabilitu. Představená malba patří k nejlepším Justitzovým dílům z této doby. Vznikla v čase velkého tvůrčího vypětí, kdy zároveň vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. O jejích kvalitách svědčí i skutečnost, že ji Vincenc Kramář zvolil na obálku časopisu SALON jako upoutávku k obsáhlému příspěvku věnovanému malířovu životnímu jubileu. Na rubu se nachází starší neoklasicistní práce zachycující záda nahé ženy s vyčesanými vlasy a chlapeckou hlavu z profilu. Nejde ani tak o konkrétní portréty jako o obecné lidské typy, odpovídající autorovu zájmu o harmonicky vystavěnou figurální malbu. Obě strany plátna tak výmluvně dokládají šíři i vývoj jeho tvorby dvacátých let – od neoklasicistního pojetí lidské figury k barevně intenzivnímu, smyslovému zátiší. Dílo bylo reprodukováno na obálce časopisu SALON, říjen 1929, roč. 8, č. 10. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. M. Dohnalovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Dynamický kontrapunkt barev představuje dobovou aktualizaci fauvistických principů. Barva ve svém nejjednodušším charakteru vytváří v obraze duchovní prostor a vyzařuje světlo ze sebe samé, svou vlastní čistotou, jež je zde velmi intenzivní. […]“).