Raný Autoportrét zachycuje teprve dvaadvacetiletého Theodora Pištěka ve třetím ročníku pražské Akademie výtvarných umění, kdy procházel důsledným školením v ateliéru Vratislava Nechleby. Přísně komponovaná polopostava, tlumená škála zemitých tónů a soustředěná modelace tváře svědčí o osvojování klasické realistické olejomalby, která se stala důležitým technickým základem jeho další tvorby. Napětí mezi mladistvou fyziognomií a strohou vážností postoje zároveň dílo posouvá od pouhé studijní podobizny k soustředěnému zkoumání vlastní identity. Obraz náleží k málo známé rané figurální vrstvě Pištěkovy tvorby, jež předcházela jeho hypperrealistickým obrazům, reliéfům a geometrické abstrakci. Právě proto je na tomto časném autoportrétu pozoruhodná již patrná potřeba věcné přesnosti, jež se po mnoha proměnách média a námětu stala jednou z trvalých charakteristik jeho malířského uvažování. Roku 1954 přitom Pištěk poprvé vstoupil také do filmového prostředí drobnou hereckou zkušeností, jeho soustavná práce filmového výtvarníka však začala až roku 1959; obraz tedy vznikl ještě před zásadním rozvětvením jeho tvůrčí dráhy. Autoportrét je proto možné číst jako vzácně dochovaný obraz Pištěka před Pištěkem pozdějších desetiletí – v okamžiku, kdy pevně ovládnutá malířská tradice ještě není předmětem hry a zpochybnění, nýbrž výchozím jazykem, z něhož jeho další tvorba teprve začne vystupovat. Pozornému divákovi přitom neujde, že obraz není signován autorovým vlastním jménem, nýbrž přípisem „Beruš / Dodík 1954“. Domácí jméno „Dodík“ má v rodině Pištěků svou logiku: malířův otec, populární divadelní a filmový herec Theodor Pištěk, byl běžně nazýván „Doďa“, a jeho stejnojmenný syn byl tedy přirozeně „Dodíkem“. Při konzultacích posouzeno J. Pištěkem, autorovým synem, a Mgr. M. Dostálem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.