Poslední večeře

Poslední večeře patří k nejpůsobivějším Jírovým zpracováním biblického námětu. Vznikla jako osobní odpověď na dílo Večeře Páně (Rozmluva) jeho přítele Jana Baucha z let 1938–1941 (olej na plátně, 91 × 124 cm). Zatímco Bauch v obraze namalovaném za druhé světové války hledal možnost lidského semknutí, Jíra v témže námětu zdůraznil křehkost důvěry a možnost zrady, kterou symbolizuje Jidáš přítomný mezi učedníky. Kristus a učedníci sedí bok po boku. Jidáš je stále jedním z nich a nic jej na první pohled neprozrazuje. Výjev tak přesahuje biblický příběh a připomíná, jak obtížné může být mezi lidmi rozpoznat dobro i nebezpečí. K této myšlence se Jíra později vrátil v několika menších obrazech.
Dramatické napětí rovněž umocňuje samotná malba. Zářivé kraplaky symbolizující svatozáře se střetávají s černí a bělobou, z nichž vystupují tváře a gesta postav. Přes stůl je napnuta jemná síťovina, která dává obrazu hmatatelnou strukturu a částečně zahaluje beránka. Spolu s pohárem uprostřed stolu odkazuje k blížící se Kristově oběti. Asamblážní povahu díla dále podtrhují kousky alobalu na svatozáři Krista a poháru, dolepené na přání sběratele v devadesátých letech. Jejich odlesky vnášejí do scény proměnlivé světlo. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou.