Bárky

V díle Bárky se Zrzavý znovu obrátil k jednomu z nejdůležitějších námětových okruhů své tvorby – bretaňskému pobřeží. Bretaň navštívil poprvé roku 1925 a v následujících letech se do ní opakovaně vracel. Přístavy, kamenitá pobřeží a ostrovy západní Francie pro něj postupně přestaly být pouhým cestovním zážitkem a staly se krajinou odpovídající jeho vlastní obrazové představivosti. Malíř sám vzpomínal, že zde nalezl uskutečněnou představu krajiny, kterou si nesl od dětství – spojení vody, skal a prostého života přístavů. Rok vzniku obrazu spadá do významného bilančního období: po rozsáhlé souborné výstavě Zrzavého díla v Praze roku 1940 vyšel v roce 1941 reprezentativní svazek Dílo Jana Zrzavého 1906–1940. V roce 1941, kdy mu válečné poměry znemožňovaly návrat do Francie a jeho tvorba se současně obracela také k domácím motivům, existovala Bretaň především jako krajina paměti. Bárky proto nejsou záznamem aktuální cesty, ale návratem k již důvěrně osvojenému motivu, který autor redukoval na několik lodí, osamocených předmětů a klidnou modrou plochu. Právě tato schopnost proměňovat konkrétní místa ve ztišenou, téměř nadčasovou obrazovou vzpomínku vysvětluje, proč se k Bretani vracel ještě po desetiletích.
Dílo pochází z významné pražské poválečné sbírky a je prezentováno v původní autorské adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Každý použitý motiv měl pro něj smysl, svou zřetelnou výrazovou závažnost, jak ukazuje i osamělý kovový kruh ležící na kamenném molu. Obraz okamžitě zaujme svou pronikavou světelnou atmosférou, plnou tesknoty a vnitřního usebrání, tak typickou pro práci Zrzavého. […]“).