Diogenův sud

Jiří Příhoda vstoupil na českou uměleckou scénu na počátku devadesátých let a záhy se zařadil k nejvýraznějším autorům své generace. Jeho tvorbu charakterizují především prostorové instalace vycházející z konstrukčního tvarosloví architektury a místně specifické intervence do architektury. Významnou součástí jeho ranějších děl byly také videoinstalace, v nichž postprodukčně pracoval se známými hollywoodskými filmy. Za svou práci se v roce 1997 stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vedle vlastní umělecké tvorby dlouhodobě působil jako pedagog na pražské AVU, kde v letech 2005-2015 vedl Ateliér monumentálního umění, později přejmenovaný na Ateliér intermediální tvorby II. V současné době působí převážně ve Spojených státech amerických. Příhodovy instalace mají často charakter drobných příbytků situovaných ve veřejném prostoru - jakýchsi obyvatelných soch určených k osobní izolaci, soustředění a přemýšlení. Jindy zásadně proměňuje interiéry výstavních síní i dalších architektonických prostor. Pro jeho práci je příznačné stírání hierarchie mezi rubem a lícem architektury: někdy může být interiér objektu divákovi zcela nepřístupný a pozornost se soustředí jen na hrubou vnější konstrukci, jindy vznikají jakési interiéry v interiérech, jejichž rubová strana funguje jako autonomní sochařský útvar, do kterého se dá vejít jako do druhého interiéru. Dílo Diogenův sud je kompozicí čtyř zarámovaných kreseb, které byly představeny na dosud největší Příhodově samostatné výstavě v pražském Rudolfinu. Kresby zachycují různé formy a tvary, které autor vložil do drobných architektur realizovaných různě po světě. Zcela se promítly do realizace Diogenův sud, postavené v roce 2018 v italských Dolomitech v rámci VI. bienále Gherdëina.

80 % z dosažené ceny je určeno na podporu nadačního fondu Spolu s odvahou, člena rodiny Bátor Tábor.