Prorok Jeremiáš (podle Michelangela)

Obraz Prorok Jeremiáš (podle Michelangela) náleží k sérii figurálních prací, již Kubín vytvořil na počátku dvacátých let během pobytu v Itálii, kam cestoval na pozvání sběratelské rodiny Steinových do jejich vily v Settignanu u Florencie. Záměrem výjezdu do Říma, který podnikl po boku Lea Steina, bylo kopírovat postavy z Michelangelových fresek v Sixtinské kapli. Vatikánská správa však povolení k práci přímo v kapli odepřela, a tak malíři pracovali v hotelu podle fotografií. Prorok Jeremiáš – postava zhroucená pod tíží vlastního prorockého vidění, kterou Michelangelo umístil na strop kaple jako ztělesnění bolestného rozjímání nad pádem Jeruzaléma – je volbou sotva náhodnou u malíře, jenž sám prošel ztrátou manželky i syna a dlouhým obdobím vnitřní proměny. Plátno věrně sleduje Michelangelovu kompozici včetně doprovodných postav a nápisu „HIEREMIAS“, přesto je v měkčím modelování inkarnátu a jemnější barevné harmonii patrný Kubínův vlastní rukopis, vzdálený fresce a bližší olejomalbě. V kontextu autorova díla jde o práci sběratelsky vzácnou, neboť figurální náměty tvoří v Kubínově tvorbě, jinak oddané provensálské krajině, jen nečetnou, o to však cennější kapitolu, spjatou s jeho italskými cestami a zkoumáním klasických kompozičních zásad.
Rodina majitele získala dílo přímo od umělce. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Známe také dvě další díla, jež vytvořil podle jiných klasiků: kopii podle Eugèna Delacroixe (1798–1863) a kopii podle Nicolase Poussina (1594–1665) […]. Příklad velkých klasiků bezesporu přispěl k radikální proměně jeho výtvarného stylu od kuboexpresionismu k (neo)klasicismu. Byl mu potvrzením toho, že jeho nově nastoupená výtvarná cesta je správná. Staří Mistři se mu v určitou chvíli stali jakousi náhradou za odcizenou skutečnost. […]“).