Červnový den

Výrazově koncentrovaná kompozice z poloviny šedesátých let představuje jedno z raných, avšak již plně vyzrálých autorčiných děl, v němž se zřetelně formují principy, jež budou určovat její další tvorbu. Obraz je vystavěn na subtilní rovnováze mezi malířskou plochou a kresbou, mezi hmotou a stopou, mezi konkrétním a téměř efemérním. Dominantním prvkem je horizontálně vedené pole syté červeně, které do kompozice vnáší silný emotivní akcent a zároveň vytváří kontrapunkt k tlumenému, šedavému pozadí. V tomto napětí mezi barevnou plností a redukovanou, téměř asketickou kresbou se odehrává základní významová rovina výjevu. Organicky tvarované barevné útvary, místy připomínající fragmenty těla či jeho otisk, se volně vznášejí v prostoru obrazu a vstupují do dialogu s jemnými lineárními zásahy. Šimotová zde pracuje s výrazovou redukcí, která však není ochuzením, nýbrž koncentrací. Každé gesto, každý zásah do plochy nese existenciální váhu. Křehkost a zranitelnost, tak typické pro její tvorbu, jsou přítomny jak v jemné, místy téměř mizící kresbě, tak v nejednoznačných, rozpíjejících se formách. Ty lze číst jako metafory tělesnosti, paměti či pomíjivosti, tedy témat, která se v autorčině díle objevují s mimořádnou naléhavostí. Práce zároveň souzní s dobovými tendencemi nové citlivosti a nové figurace, avšak překračuje jejich rámec svou introspektivní hloubkou. Figurální náznaky nejsou popisné, nýbrž existenciální; nejsou zobrazením, ale stopou, otiskem přítomnosti i mizení. Kompozice působí tiše, meditativně, a přesto v sobě nese silné vnitřní napětí. Červnový den je přesvědčivým dokladem autorčina mimořádně citlivého vnímání světa i její schopnosti převést intimní zkušenost do univerzálně sdělitelné vizuální podoby. Prezentováno v autorském rámu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.