Zašlá poezie venkovského dvora ožívá v díle Vlastimila Beneše, oblíbeného malíře předměstských zákoutí a samoty venkova. V předloženém díle autor zjednodušil architekturu do geometrických tvarů a hutných barevných ploch. Domy s výraznými šikmými střechami a uzavřeným dvorem působí monumentálně a stroze, přesto však evokují známou a důvěrnou atmosféru české vesnice. Benešova malba je založena na úsporné barevnosti s převládajícími tóny hnědé, šedé a tlumené červené, které podtrhují věcnost a pevnost kompozice. Stylová redukce a geometrizace tvarů odkazují k civilistickým tendencím české malby šedesátých let a k autorově snaze zachytit spíše podstatu krajiny než její fotografický detail. Obraz je krásným příkladem Benešova malířského rukopisu, v němž se propojuje lyrika venkovského života s moderní malířskou stylizací. Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou.