Moře u Nice

Obraz Moře u Nice je výmluvnou ukázkou Černého zralého stylu konce čtyřicátých let, kdy se po válečných útrapách navracel k vyrovnanějšímu pohledu na svět. Malíř zachytil pohled z balkonu na Azurové pobřeží, přičemž důmyslně využil motivu zdobeného zábradlí jako architektonického rámu. Tento prvek vtahuje diváka do kompozice a posiluje intimní charakter výjevu. Samotná hladina moře je vystavěna na bohaté škále modrých odstínů, modelovaných jemnými tahy a rytmizovanými vlnkami, jejichž pravidelná struktura přetváří plochu obrazu v prostor plný hloubky a světelné vibrace. Do vzdáleného horizontu Černý situoval drobné lodě a obláčky, které působí až symbolicky – jako znaky vzdáleného světa a zároveň jako prostředky vizuálního rytmu. Tradici české moderny, k níž se vědomě hlásí, obohacuje osobním vkladem: touhou po klidu, rovnováze a obnově po těžkých letech války. Obraz vznikl roku 1949 během krátkého pobytu ve Francii, kde Černý hledal nové podněty a inspiraci. Jeho přístup dokládá, jak pováleční čeští malíři vnímali středomořskou krajinu nejen jako atraktivní motiv, ale především jako prostor duchovní očisty a nového začátku. Dílo tak stojí na pomezí moderního realismu a lyrické poetizace, jež je pro Černého charakteristická. Vedle tohoto obrazu existují i další malířovy varianty téhož námětu: Moře u Nice z roku 1949 (olej na plátně, 81 × 101 cm, Galerie výtvarného umění v Chebu, inv. č. O 155) a pozdější plátno Moře v Nice z roku 1950 (olej na plátně, 110 × 131 cm, soukromá sbírka).
Význam obrazu podtrhuje i jeho provenience původně ze sbírky JUDr. Jaroslava Borovičky, významného pražského sběratele a umělcova přítele, který jeho tvorbu systematicky podporoval a už od čtyřicátých let cíleně budoval kolekci jeho prací. Z velké části díky této podpoře mohl Černý během svých francouzských pobytů vytvářet díla, jež dnes představují klíčové položky jeho malířského odkazu. Moře u Nice tak zaujímá pevné místo nejen v rámci autorova díla, ale i v širším kontextu poválečné české moderny, která dokázala proměnit zkušenost cesty a kontaktu se západní Evropou v obrazovou výpověď o touze po harmonii a rovnováze. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz je skvělou ukázkou znovuzrozeného Černého přístupu k modernímu malířství, jehož aktuální podněty vstřebal během svého krátkého pobytu ve Francii. Překonal předcházející melancholii, aby se soustředil na radostnější stránku života a na náměty, jež nebyly zatížené složitými duševními stavy. […] Obraz je mimořádně smyslově působivý, neobyčejně živý, přímo sugeruje kladné životní hodnoty. […]“ ).