Před bouří

V dramaturgii světla v předvečer bouře, kdy ztěžklé nebe nad českou krajinou pulsuje v odstínech od oranžové přes růžovou až po modř, nacházel Nejedlý metaforu zlomu. Obraz vznikl v roce zásadních společenských proměn, kdy se rodila nová republika a malíř sám stál na prahu další etapy svého uměleckého zrání. Kompozice s mohutným oblačným nebem, které dominuje plátnu a stlačuje horizontálu krajiny do spodní třetiny, odráží autorův zájem o atmosférické jevy a přechodové stavy přírody, které se v tomto období jeho tvorby staly určujícím motivem. Štíhlé stromové siluety v pravé části obrazu, postavené jako svědci proti zlatavému poli a temným mrakům, dodávají kompozici vertikální napětí a měřítko, zatímco drobné elementy v krajině podtrhují monumentalitu přírodního jevu dále umocněného zaoblenou linií horizontu připomínající otáčení země. Barevná paleta vychází z autorova sklonu k syté chromatičnosti, kterou však zde temperuje decentní modelace oblakových formací gradujících od teplých červánkových tónů k chladnějším odstínům modrofialové. Malířův rukopis, ovlivněný spolupracovníkem Vincencem Benešem a jeho kubistickými tendencemi, se v tomto díle projevuje ve zjednodušení krajinných plánů do širokých barevných ploch. Plátno představuje vrcholnou ukázku Nejedlého práce s atmosférickým světlem v době, kdy po návratu z indického dobrodružství (1907–1911) a před odjezdem na francouzská bojiště definitivně zakotvil svou poetiku v české krajině, konkrétně v oblasti Orlických hor, jimž věnoval samostatnou výstavu v témže roce v pražském Topičově salonu. Dílo bylo prezentováno na výstavách v Poděbradech (kat. č. 1) a Mladé Boleslavi. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Nejedlý českou krajinu heroizuje, vyhledává v ní expresivně exaltované momenty, jako vysoké stromy – solitéry, obzor sklenutý do půlkruhu či romantizující růžové nebe. Jestliže v exotickém prostředí se barevná skvrna fauvistického rodu stala Nejedlému součástí komplexní ornamentální struktury, navozující až dojem gobelínu, s tímto principem se můžeme setkat i zde, proměněném v osobitou syntézu fauvismu, cézannismu a exprese. […]“) .