Toaleta

Intimní výjev malířovy ženy Nory usazené na křesle v uvolněné poloze s rukama za hlavou představuje typický motiv Karsovy pozdní tvorby, kdy se umělec soustředil na ženské akty v interiérech. Dílo vzniklo v dramatickém období první poloviny čtyřicátých let, kdy utíkal před nacistickou hrozbou nejprve v roce 1939 z Paříže do Lyonu a následně roku 1942 do Švýcarska. Klasická póza, jež má své kořeny u velkých mistrů aktu, jako byli Jean Auguste Dominique Ingres či Edgar Degas, je zde transformována prostřednictvím výrazné kontury vymezující tělo proti tmavě modrému pozadí a vytvářející plastickou hmotnost celé kompozice. Právě tento důraz na silnou linii byl charakteristickým rysem Karsova stylu, který kritici na pražských výstavách ve třicátých letech označovali jako „zatěžující kresbu“, dodávající obrazům hmotnou tíži. Barevná paleta je vědomě zredukována na kontrast teplých tónů těla a chladné modři pozadí, což odráží umělcův pozdní obrat k tlumenější, introspektivnější koloristice. Dekorativní vzorovaný textil v dolní části kompozice připomíná Karsovy španělské práce z Tossa de Mar a vnáší do strohého výjevu reminiscenci na středomořský folklor. Volba lepenkového podkladu namísto tradičního plátna může souviset s materiální nouzí válečných let nebo s preferencí pro menší formáty důvěrného charakteru. Toaleta tak dokládá moment, kdy se v Karsově díle spojuje klasicizující kompoziční schéma s moderním expresivním rukopisem a kdy intimita výjevu rezonuje s existenciální nejistotou doby. Dílo bylo zachyceno na fotografii v osobním fondu Jiřího Karse (Archiv Národní galerie v Praze). Prezentováno v původní autorské adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Posuzovaný obraz ‚Toaleta (Nora Berta Kars)‘ je Karsovým po všech stránkách výrazově plným, sumárně viděným dílem, skvostně rozvíjejícím řadu autorových smyslných aktů, které patřily k jeho klíčovým námětům a přispěly k jeho celosvětové proslulosti. […] V této krásné práci se malíř výtvarně syntetickou a fauvisticky nesmírně svěží formou vyznal z lásky ke svému preferovanému modelu. […]“ ).