Milenci z růžové věže

Motivická varianta Milenci z růžové věže vznikla jako součást rozsáhlé série Projektanti věží , na níž Medek pracoval v letech 1967–1969. Dílo svědčí o hledání vhodného technického řešení pro definitivní provedení a přímo souvisí s obrazem uloženým ve Slovenské národní galerii Stôl projektanta milencov z Ružovej veže (olej na plátně, 1969, 170 × 120 cm, inv. č. O 3673).
V tomto konkrétním díle Medek vychází z morfologie lidské tváře – patrné jsou stylizované oči, zuby, ústa a další rysy transformované do organicko-technických struktur. Kompozice zdůrazňuje tvar, obrys a kresbu, přičemž plastičnost se uplatňuje ve vizuálně iluzivních prostorových vztazích.
Širší kontext série Projektanti věží představuje Medkovo systematické zkoumání motivu věže jako metafory technické civilizace. Věž se v jeho tvorbě objevuje již od padesátých let (např. Dítě a věž , Hladová věž ), avšak v této sérii získala nový význam. Název série odkazuje k románu Thomase Wolfa K domovu se dívej, anděle, jenž v této době Medka zaujal a stal se volnou inspirací pro celý cyklus. Detail malířské textury v něm ustupuje do pozadí a námět hlavy-věže mu umožnil vytvářet kompozice, v nichž se lámaly předobrazy avantgardy a zavinovaly se spirálovité plochy či do sebe vsazené válce a hranoly. Technické motivy série souvisely nejen se zakázkami pro letiště v Ruzyni, na nichž v této době pracoval, ale také s Medkovým zájmem o kresby Leonarda da Vinci z madridských skicáků objevených v roce 1967. Klíčovým inspiračním prvkem se mu staly kresby kruhového přístroje s krokovou západkou, jehož díly a vzájemně se prostupující ozubená kolečka mohou vzdáleně připomínat hlavy ptáků s dlouhými zobáky, oči a trny, jimž Medek podsouvá erotický význam.
Dílo vznikalo v období mezi autorovým uměleckým vzestupem završeným přestěhováním do prostorného ateliéru na Letné v květnu 1966, který dříve užíval hlavní představitel socialistického realismu Jan Čumpelík, a nástupem normalizace po srpnu 1968. Varianta tak zachycuje přelomový okamžik před výtvarníkovým opětovným vyřazením z oficiálního kulturního života, po němž se jeho tvorba obrátila k existenciální tematice Žíznivých andělů a Pohyblivých hrobů . První majitel Osvald Zukal, učitel matematiky umělcovy dcery Helenky, získal dílo přímo od autora v lednu 1974 (viz přípis na rubu). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a autorovou dcerou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kresba, nadaná mimořádným emotivním nábojem, patří k jedněm z autorových nejlepších z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Medek na ní zúžil motiv, jímž se v roce 1969 zabýval […], zacílil se na nejpodstatnější, na oproštěné tělesné detaily, jejichž ostře podaná existence dává kresbě silné existenciální napětí. […]“ ).