Nábřeží

Nábřeží patří k vrcholným dílům čtyřicátých let, která v českém prostředí působila jako zjevení a jimiž se Bartovský vyznal ze svého obdivu k francouzské malbě. Autor zde dosáhl křehkosti francouzských intimistů, zejména světelnosti Pierra Bonnarda a barevné radosti Henriho Matisse, přičemž uplatnil průzračné vrstvy řídce nanášené barvy narušované světelnou vibrací atmosféry. Pozoruhodný je neočekávaný barevný rejstřík, v němž pro Vltavu zvolil „tělesnou“ barvu kontrastující s obvyklým pojetím říčního motivu v českém malířství. Minimalistická kresba a střídmá barevná škála podporují kontemplativní charakter díla jako zachycení poezie všedního dne a blažený okamžik setrvávající v prostoru, kde se čas zastavil. Ženu procházející se podél břehu Vltavy nedaleko Čechova mostu, s Hanavským pavilonem na pražské Letné v pozadí, můžeme do určité míry vnímat jako záznam autorovy vzpomínky v duchu Hledání ztraceného času od Marcela Prousta, přičemž zobrazil pouze ty znaky reality, které považoval za nejdůležitější nositele významu. Dílo vzniklo v době největšího autorova úspěchu těsně před jeho tvůrčí krizí, způsobenou drastickou společenskou změnou. V kontextu poválečné české malby představuje Nábřeží průkazný doklad Bartovského osobité syntézy domácí tradice s francouzskou noblesou. Dílo bylo původně v majetku malířova přítele, básníka a překladatele Jana Vladislava (vlastním jménem Ladislava Bambáska) a na rubové straně se nachází malířovo věnování ve znění „Bambáskovi“ .
Obraz byl prezentován na výstavách: Václav Bartovský, Topičův salon, Praha, 6.–25. 1. 1948, kat. č. 22, pod názvem Městská krajina II ; Václav Bartovský, Galerie Československý spisovatel, Praha, 12. 6. – 31. 12. 1963, kat. č. 20; Václav Bartovský: Výběr z díla, Galerie umění Karlovy Vary, červenec–srpen 1983, kat. č. 10; Václav Bartovský: Obrazy světa a srdce, Galerie moderního umění v Hradci Králové, 29. 11. 2012 – 10. 2. 2013. Obraz byl dále černobíle reprodukován v autorově monografii (J. Padrta: Václav Bartovský, Praha 1960, obr. 21, str. 10). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Čeká-li nějaký z českých moderních malířů minulého století na své plné docenění, je to Václav Bartovský, který od samého počátku své malířské dráhy šel svou vlastní cestou, jež se výrazně lišila od nejrůznějších programových směrů, panujících v českém meziválečném a poválečném umění. […] Obraz lze považovat za jeden z nejvýznamnějších, jež vznikl ve čtyřicátých letech v českém moderním umění vůbec. […]“ ).