Zátiší se skleněným džbánem

Vzácný příklad rané práce Františka Muziky představuje Zátiší se skleněným džbánem , v němž malíř formoval svůj vlastní výraz na pomezí kubismu a magického realismu. Na tmavém pozadí je komponováno zátiší zachycující modrý skleněný džbán se siluetou postavy, červený keramický hrnek a pohár stylizovaný do monumentální, téměř architektonické podoby. Statické předměty, modelované v jasných barevných kontrastech a přesných objemech, vyzařují zvláštní symbolickou sílu a nabývají téměř metafyzické povahy. Muzika se v této době inspiroval francouzským modernismem, zejména novoklasicistními tendencemi po první světové válce. Silně na něj zapůsobila také posmrtná výstava Bohumila Kubišty v roce 1920 (Krasoumná jednota v Praze, Rudolfinum, 8. 2. – 9. 3. 1920). Právě Kubištova snaha o duchovní rozměr hmoty zásadně ovlivnila podobu českého magického realismu. Muzika převzal metodu vnitřního prosvětlení zjednodušených tvarů, která proměňuje zobrazenou realitu v intenzivní a sugestivní vizi. V uspořádání ploch a v transparentnosti jednotlivých nádob se přitom zřetelně odráží jeho znalost prostorových principů syntetického kubismu. Cílem nebylo zachytit vnější podobu věcí, ale proniknout za jejich povrch a odhalit skrytou podstatu. Obyčejné předměty zachycené na plátně tak získávají symbolický význam, nesou v sobě zvláštní světelné záření a stávají se nehmotnými duchovními objekty s hlubší existenciální rezonancí. Odkazují zároveň k lásce k nejvšednějším věcem formulované v básních Jiřího Wolkera a v dobových úvahách Josefa Čapka o „nejskromnějším umění“. Obraz byl poprvé prezentován na Jarní výstavě 1922, která bývá někdy označována za první výstavu Devětsilu (Jarní výstava 1922, Krasoumná jednota v Praze, Rudolfinum, 29. 4. – 21. 5. 1922, kat. č. 42), jak je vidět na přiložené fotografii. O této výstavě referoval deník Prager Presse, jenž otiskl článek s několika pohledy do výstavy (Prager Presse II, 21. 5. 1922, č. 21, str. 2). Obraz pochází ze sbírky architekta Karla Honzíka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Co vnáší do zátiší jedinečné napětí, je světlo, které dává jednotlivým tvarům zazářit nebo je naopak skrývá. Muzika skvěle využil kontrastu zelené a červené barvy. Obraz zásadním způsobem obohacuje poznání české malby po prvé světové válce. Je cenným příspěvkem, doplňujícím její spektrum, a zároveň excelentním malířským dílem. […]“ ).