Autoportrét

Unikátní Autoportrét Júlia Kollera je mimořádně důležitým dokladem počátků konceptuálního myšlení ve střední Evropě. Koller byl jedním z autorů, kteří se v šedesátých letech vydali novými cestami v umění. Vyšel z tradice klasického malířství, ale postupně se od ní odklonil k experimentům s novými formami uměleckého vyjádření – místo obrazu začal využívat konceptuální gesta, akce a intervence do veřejného prostoru. Tím se posunul od estetického a formálního ztvárnění reality k myšlenkově založeným projektům, které zdůrazňovaly samotný proces i kritické tázání po smyslu umění. Autoportrét není realistickým obrazem tváře, ale vizuálním schématem a znakem. Autor tím předznamenal svůj dlouhodobý zájem o jazyk, komunikaci a vztah mezi obrazem a divákem. Na plátně zjednodušenými symboly ironicky okomentoval vlastní uměleckou identitu. Použil k tomu schematickou figuru, výraznou červenou konturu připomínající komiksovou bublinu a zjednodušené šipky. Tento obraz lze zároveň chápat jako předzvěst jeho pozdějších „U.F.O.-nautických“ gest a cyklu antiobrazů, v nichž soustavně zpochybňoval smysl a funkci umění. „U.F.O.“ u Kollera neznamenalo jen „neidentifikovatelný létající objekt“, ale byla to zkratka, kterou volně překládal a vykládal (např. jako „univerzálno-kultúrne futurologické operácie“) k označení něčeho neznámého, cizího či nového. Šlo o jednoduchá tělesná gesta, jako zvednutá ruka, ukazování prstem či natažená paže, která prováděl a dokumentoval. Reagoval tím na normalizační realitu v Československu, kdy místo heroických a tradičních děl nabízel „antiumění“, tedy akce, které byly zdánlivě banální, ale nesly silný myšlenkový a kritický náboj. Vedle slavného plátna Moře (1963–1964, Anti-múzeum Júliusa Kollera, inv. č. 3) představuje Autoportrét jedno z prvních skutečně konceptuálních děl slovenského umění a znamená zásadní krok v Kollerově odklonu od tradiční malířské tvorby směrem k ideovým a kritickým strategiím, které se staly jádrem jeho pozdější práce. Současný majitel získal obraz přímo od autora. Dílo bylo vystaveno na autorově retrospektivě (Július Koller, Vedecko-fantastická retrospektiva, Slovenská národná galéria, Esterházyho palác, Bratislava, 22. 4. – 20. 6. 2010) a bylo reprodukováno v jejím katalogu (P. Hanáková / A. Hrabušický, obr. str. 199). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. T. Pospiszylem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Bajcurové, Ph.D. (cit.: „[…] Posudzované dielo Júliusa Kollera – ‚Autoportrét‘ je z roku 1964, z obdobia jeho ‚konceptuálnych‘ maliarskych začiatkov. […] Koller už předtým maľoval figúry, okrem modeliek z hodín večerného aktu, to bola, napríklad, aj jeho mama ako úradníčka. Všetky mali spoločný trochu až sarkastický prístup k modelu, Kollera nezaujímal akt alebo figúra ako taká, ale celkový výraz, akási temná nálada, grotesknosť vyžarujúca z celkového poňatia rudimentárnej maľby […].“ )