Hlubočepy

Výrazně stylizovaná krajina pražských Hlubočep dokládá Černého ojedinělý přístup k malbě, který korespondoval s jeho základním životním pocitem a souvisel i s jeho pozoruhodným talentem. Navzdory tomu zůstává stále upozaděn za ostatními výtvarníky své generace. Ve zvolených námětech sice byl poplatný klasickým malířským principům, ale jeho nezaměnitelný styl je směsí předválečných avantgardních proudů, jež vyústily do vizuálně čistého, esteticky vytříbeného jazyka. Posuzovaný obraz nám přibližuje krajinu pražských Hlubočep, kterou vnímáme jako místo rozmachu průmyslových podniků. V minulosti zde fungovala cementárna a vápenka firmy Barta a Tichý, hned vedle stála fabrika na staviva, která z místního jílu vyráběla keramické zboží. Také tu byla továrna na kyselinu uhličitou. Nic z toho však Černý nezachytil a rozhodl se zaměřit na geometrizované, téměř kubistické tvary přírodních skalních útvarů, typických pro hlubočepský vápencový terén. Aby postihl podstatu, výrazně zredukoval barevnost a naplno se ponořil do tónů hnědi a zeleni. V popředí můžeme rozpoznat fragmenty cesty a vegetace, jež částečně boří strmý masiv kopců, a jako jedinou přítomnost lidské existence zde naznačuje sloup elektrického vedení. Co však zaujme, je zvláštní, snová až magická atmosféra, která poukazuje na malířův jedinečný přístup k zobrazení krajiny. Plátno je variantou větší kompozice Krajina se dvěma bílými mraky (1945), která je reprodukována v autorově monografii od Vojtěcha Lahody (Karel Černý – Barva a existence, Praha 2003, str. 188, kat. č. 129). Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Černý postavil do krajního protikladu hmotu a prázdno, tmu a světlo. Jeho autentický přístup mu zajistil jedno z čelných míst v dějinách českého moderního malířství. Obraz můžeme ocenit pro Černého rozvrstvení hmot, jejich vnitřní skladbu a vzájemnou provázanost, pro způsob, jímž je členil a dával jim rytmus, a přitom zachovával velký smysl pro vztah celku a detailu. […]“).