Kytice pivoněk

Svěží květinové zátiší s růžovými pivoňkami patří mezi vrcholné ukázky Špálových kytic z třicátých let a vykazuje k tomu všechny potřebné znaky. V této době se ustálil jeho malířský rukopis a s jeho tvorbou byla již neodmyslitelně spjata charakteristická barevná paleta v čele s královskou modří. Špálovy kytice měly pro něj samého uklidňující účinek. Když se dějiny nachylovaly k druhé světové válce, motiv květin u něj sílil jakožto inklinace k životu, jak sám komentoval slovy: „Mé kytice při vší jasnosti a zvuku v protikladu modré, kterou sem vnáším patřičnou svěžest, prostornost a dynamiku, mívají smutný ráz. […] Dnešek se svým barbarským násilím a nejistotou chvíle i života odráží se i v obrazech kytic. […] Pokolení žijící v lepším rozpoložení a klidu dobře si bude uvědomovat dnešní dobu z našich obrazů, tedy i z obrazů kytek. Tím spíše kytek, při jejichž jemném vypětí kladné živoucnosti a jsoucnosti se více jeví tyto obrazy bouřných dní.“ Džbánek s pivoňkami malíř umístil na roh stolu s červenou dekou a do pozadí vmaloval dynamickou říční krajinu. Tento prvek kombinující krajinné scenérie a květinová zátiší si Špála obzvláště oblíbil a v mnoha obměnách se s ním setkáváme již od konce dvacátých let. Předloženého díla si autor velmi vážil, protože jej ohodnotil číslem I, tedy svou vlastní nejlepší známkou. V soupise je obraz uveden pod číslem (856) a názvem „Pivoňky 2 bílé, 5 růžových a 2 červené, pak bílé a červené zahradní drobné kytičky, ve džbánku pruhovaném modře“. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] V zátiší propojil Špála dva hutné děje: jeden se odehrával mezi květy, druhý za nimi, jako by šlo o dva nezávislé světy, sloučené v jednom obraze, o spojení lyrického a dramatického účinku. Že nechal pozadí podstatný prostor, ukazuje velmi úzký pruh červenobílé drapérie pokrývající stůl a usazení modře pruhované vázy až na samý spodní okraj plátna, těsně k rámu. Zátiší oslovuje svou senzitivní plností, dosaženou střídáním různých směrů malířského rukopisu. […]“).