Srnčí námluvy

Stanislav Lolek, širší veřejnosti znám především jako ilustrátor Lišky Bystroušky od spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, se malbě vyučil na pražské Akademii výtvarných umění u Julia Mařáka a Rudolfa von Ottenfeld na přelomu 19. a 20. století. V žilách Stanislava Lolka ovšem vždy proudila myslivecká krev – to je dnes všeobecně známý fakt, kterého si ale širší veřejnost povšimla až s velkou výstavou k jeho padesátiletému jubileu, která se konala v pražském Obecním domě roku 1923. Lolkovy Srnčí námluvy, dílo reprezentativního formátu i provedení, vyjadřuje příkladně jeho poměr k fauně, jejž formuloval velmi výstižně již Viktor Šuman v knize Naše lovná zvěř: „Lolek miluje zvěř a její život, maje k ní vlastní vyhraněný poměr. Maluje ji tak, jak ji přistihne v lesním skrytu, v rodinném životě, ve chvílích milostného roztoužení…“ (str. 10). Ve stavu podobného roztoužení se nepochybně nachází jako důkaz Šumanových slov i zde zachycený srnec, o němž spisovatel dále píše, že „V očích srnce plane divoká vášeň, kterou pronásleduje svou družku až do chvíle únavy“. Zvíře je tu zároveň spíše než stafáží vlastní inspirací malby, čímž se Lolek v základním aspektu lišil od řady autorů, kteří jej v tomto žánru předcházeli. Specifické dovednosti, které umělec k zachycení tohoto druhu námětu musí mít, jsou ve stejné míře druhu loveckého jako výtvarného, kdy ovšem estetika ušlechtilé siluety musí vést k upřednostnění uvážlivého skicování před vášnivým výstřelem – Lolek dokázal toto vnitřní dilema vždy výjimečně harmonicky vyvážit. Variantu představované kompozice s námětem srnčí zvěře v lese použil Lolek jako jednu z ilustrací ke zmíněné knize Naše lovná zvěř (V. Šuman / S. Lolek: Naše lovná zvěř, soubor prací malíře Stanislava Lolka, Praha 1930, str. 55). Na rubové straně se nachází tištěný štítek umělecké pozůstalosti Stanislava Lolka s číslem 22. Dále se zde nalézá razítko odkazující k prezentování díla na autorské výstavě pořádané Jednotou umělců výtvarných v Praze roku 1937 (9. 1. – 26. 2.). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.