Zátiší se zeleninou

Zátiší se zeleninou od Otakara Kubína, po pofrancouzštění jména Othona Coubina, představuje charakteristický příklad autorova neoklasicistního období následujícího po kubistických experimentech, kdy se malíř vědomě obrátil k tradici v reakci na válečné zkušenosti. V kompozičně promyšleném uspořádání mísí tradiční moravské prvky s provensálskými vlivy, což odráží malířovo geografické i duchovní rozpolcení mezi českou vlastí a francouzským exilem. Výtvarný jazyk vyznačující se tlumenou barevností, zřetelnou obrysovou linií a objemovou modelací prozrazuje autorův intenzivní zájem o italskou renesanci. Jeho zátiší s ovocem a zeleninou tvoří významnou tematickou linii tvorby zejména v období dvacátých let – linii vyjadřující „oslavu přírody a jejího nového významu pro člověka“. Vedle krajin, portrétů a ženských aktů byly právě tyto motivy pro Kubína klíčové. V poválečném období malíř hledal v klidném uspořádání věcí novou důstojnost a řád. Prosté věci – miska, ubrousek, paprika, patizon i odkutálená dýně – jsou monumentalizovány a autor, jemuž je vlastní melancholické vidění světa, těmto obyčejným předmětům propůjčuje duchovní rozměr. Obraz vznikl v údobí, kdy díky smlouvě s obchodníkem Adolphem Baslerem získal finanční stabilitu, což mu umožnilo nejen se věnovat systematické tvorbě s jasným programem, ale evidentně jej to motivovalo k disciplinovanější práci a formální vytříbenosti. Pro Kubínova zátiší z tohoto období je charakteristický „dojem neochvějného klidu, do něhož se věci mají ukládat zvolna a tiše, aby nerušily ani jeho tajemství, ani jeho kouzla“, jak výstižně poznamenal Václav Nebeský. Zátiší se zeleninou se stává obrazem stability a trvalosti v době, kdy malíř hledal své místo mezi Československem a Francií. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D., (cit.: „[…] V obraze ‚Zátiší se zeleninou‘ se dary přírody snoubí s kreativním a promyšleným zásahem umělcovy ruky. Coubine, v touze po dosažení ideální, absolutní krásy, ‚upravuje‘ přírodu do seskupení, jež se v ní nenachází. […] Intelekt i delikátní výtvarné cítění se rovnou měrou podílejí na neobyčejném kouzlu ‚Zátiší se zeleninou‘. […]“).