Vidění na dálku

Kvalitním příkladem malby Jana Smetany z období čtyřicátých let, kdy byl členem slavné Skupiny 42, je dílo nazvané Vidění na dálku. V této době se Smetana intenzivně věnoval experimentování s kompozicí, tvarem, barvou a světlem. Klíčovým prvkem jeho tvorby byla důmyslná práce s barvou, kterou využíval nejenom k formování prostoru, ale také k vytváření snové atmosféry. Inspirací mu byla krajina na periferii města, kterou dokázal zachytit v harmonické škále tlumených odstínů, propojující realitu s vizuální poezií. Kromě samotné malby používal i techniku vyškrabávání, kdy do ještě mokré barvy násadou štětce vnášel jemné lineární struktury. V obraze Vidění na dálku se tyto prvky dokonale prolínají a svědčí o jeho citlivém přístupu k výtvarnému experimentu. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na výstavě Konfrontace, na níž Smetana vystavil tři práce s podobným tématem – vedle Vidění na dálku to byl Pohled z okna a Tři domy z roku 1945. Tato výstava představila nejmladší generaci malířů sdružených v Mánesu, Umělecké besedě, Sedmi v říjnu, Skupině 42 a nově vzniklé skupině Ra (Konfrontace 2, Topičův salon, Praha, 26. 9. – 14. 10. 1945, kat. č. 53). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Neumannovou. Přiložena restaurátorská zpráva ak. mal. T. Bergera.