Planá u Tábora

Moderní malba, vytvořená krátce po začátku první světové války, je cenným dokladem Nejedlého sběratelsky atraktivního, raného období. Svěží kolorit a expresivní výtvarný rukopis nezapřou poučení světovými uměleckými trendy, ale zlomovým inspiračním stimulem byla především společná cesta s malířem Jaroslavem Hněvkovským na Cejlon a do Indie. Tichomořské živoření (malíři zde často zažívali hlad, a Nejedlý dokonce onemocněl malárií) autor špatně snášel a domů se vrátil již po dvou letech. Exotický svět na něj však silně zapůsobil a v koloritu a svižném štětcovém rukopisu se propsal i do motivů, jakými je český venkov. Předložený obraz zachycuje malebný pohled na kostel sv. Václava v Plané nad Lužnicí, zasazený do spleti městské architektury. Nejedlý v kompozici mistrně využívá vertikál zdí a dominantní barokní věže, kterou vyvažuje perspektivou omšelé uličky či dvorku. Dynamiku do díla přináší žena v šátku a zástěře v popředí, která svižně vchází do domu, a také rytmicky pojednané oblačné nebe nad městem. Barevná skladba je postavena na pestrých tónech, na kontrastu teplých okrových a hnědých v architektonických prvcích s chladnými odstíny modré a šedé na obloze. Plátno můžeme zařadit k Nejedlého velice zdařilým pracím, v nichž se promítlo malířovo výtvarně revoluční úsilí o obrodu čisté malby. Na rubu se nachází špatně čitelný autorský přípis „Slunce u kostela… Planá u Tábora“. Původní adjustace. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.