Zátiší s broskvemi

Jednoduché kontury a redukovaná barevnost, které jsou charakteristické pro tvorbu Josefa Čapka v raných dvacátých letech, vytvářejí ze Zátiší s broskvemi vlajkové dílo tohoto období. Silná obrysová kontura zdůrazňuje oblé tvary zobrazených předmětů, ať už jde o pohár, mísu, nebo zralé broskve. Tradiční žánr zátiší se v Čapkových rukou stal prostředkem k experimentování s formou a kompozicí. Jeho přístup se vyznačoval jistou naivizující stylizací, která však nebyla projevem neumětelství, ale vědomým uměleckým rozhodnutím a výrazem autorova přesvědčení o potřebě návratu k elementárním výtvarným hodnotám. V plošné stylizaci motivu a zjednodušení tvarů se projevila jeho touha po „nejskromnějším umění“, jeho snaha o nalezení výtvarné řeči, která by odpovídala představě moderního obrazu osvobozujícího se od popisné funkce. Zátiší z počátku dvacátých let 20. století se držela na pomezí věcnosti a geometrické konstrukce kubismu. Právě tendence k jednoduchosti výrazu byla charakteristická pro umělce skupiny Tvrdošíjní, s níž Čapek v tomto období aktivně vystavoval. Dílo vzniklo v době, kdy se umělec jako již uznávaná osobnost české kulturní scény intenzivně věnoval nejen malířské, ale i literární a kritické činnosti. Jeho výtvarný názor se formoval v dialogu s mezinárodními avantgardními proudy a především s kubismem, ale vždy si zachovával svou osobitost a nezaměnitelný rukopis. V Zátiší s broskvemi autor zajímavě pracoval s tmavou vrstvou podmalby a světlejší vrchní barvou, díky které dosáhl neobyčejných barevných valérů. Je v něm zřetelný i jeho odpor k oficiálnímu umění a akademismu, který spatřoval v hutné olejomalbě, proto své obrazy maloval téměř suchým olejem. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na výstavách (V. výstava Tvrdošíjných, Krasoumná jednota v Praze, 24. 3. – 15. 4. 1923, kat. č. 8 pod názvem Broskve; Dílo Josefa Čapka, Dům umění města Brna, září–říjen 1960, kat. č. 88 pod názvem Zátiší; Malířské dílo Josefa Čapka, Dům umění v Gottwaldově, 25. 4. – 13. 6. 1965, mimo katalog), zařazení v soupisu Čapkova výtvarného díla (P. Pečinková: Pracoval jsem mnoho, díl třetí: Malba, Humpolec 2023, str. 545, kat. č. III/195) a jeho evidování v pracovní databázi Jaroslava Slavíka pod číslem 280 s názvem Zátiší. Prvním majitelem obrazu byl Václav Nebeský, historik umění a obchodník s uměním v Paříži. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc., (cit.: „[…] Předložená práce patří do souboru olejů z Čapkovy tvůrčí etapy ‚nejskromnějšího umění‘, kdy dospívá k osobité interpretaci kubistických podnětů a inspiruje se přitom tvorbou Celníka Rousseaua, autorů vývěsních štítů i dalších neškolených tvůrců /tzv. malířů z lidu/. V letech 1920–1922 se přitom častěji věnuje motivům zátiší a pokouší se spojit tento klasický žánr s novou výtvarnou řečí. […]“).