Na Otavě

Obraz Na Otavě reprezentuje vrcholnou ukázku Špálova tzv. modrého období, kdy malíř dosáhl syntézy svého originálního výtvarného rukopisu při zachycení jihočeské krajiny. Malířovo zaujetí pro říční krajinu, které započalo u Vltavy, pokračovalo přes Sázavu, Berounku a vyvrcholilo právě v dílech z Otavy, představuje jeden z nejvýznamnějších příspěvků k české moderní krajinomalbě svou nezaměnitelnou transpozicí přírodního motivu do poloh svobodného a básnivého zření. Dílo vzniklo během léta 1929 stráveného v blízkosti Sulanova mlýna, kam se Špála opakovaně vracel, přitahován dramatickým charakterem říční krajiny sevřené příkrými stráněmi. V tomto případě, se však zřejmě díváme na nedaleký Tlučkův mlýn, nacházející se na levé straně Otavy, který zanikl při stavbě Orlické přehrady. Dominance ultramarínu, rozlévajícího se po celém plátně, vytváří harmonickou scenérii modrých valérů, která je pro toto autorovo tvůrčí období naprosto charakteristická. Malíř zde aplikuje svůj nezaměnitelný dynamický rukopis, kdy štětcový přednes syntetizuje expresivní východiska raných let s vyzrálým, sebevědomým a cizelovaným projevem. Toto dílo stojí na počátku série variací inspirovaných Otavou, kdy se Špálův pohled postupně soustřeďuje a oprošťuje, přičemž krajina vyvstává v úhrnných a robustních hmotách s náznaky geometrizace. Na rozdíl od dramatičtější varianty stejného námětu Na Otavě před bouří (olej na plátně, 1929, 89 × 116 cm, Národní galerie v Praze, inv. č. O 3938) se tato variace vyznačuje zvláštní vyrovnaností a vnitřním klidem – směřuje k abstraktnějšímu pojetí s důrazem na barevnou harmonii a rytmickou skladbu kompozice s mlýnem v pozadí, jehož obrys se odráží na klidné hladině řeky. Sběratelská hodnota této excelentní letní krajiny galerijního významu je akcentována nejen originálním stavem a adjustací, ale i vynikajícím původem ze sbírky vinohradského lékaře a sběratele umění dr. Adolfa Lukla, přičemž dílo můžeme směle zařadit k pokladům české avantgardní malby. Obraz je na rubu označen autorským číslem 443 v dvojité závorce. Je uveden v autorově soupisu díla (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla /1885–1946/, Praha 2002, str. 62, Na Otavě, modré). Dále byl publikován ve Špálově monografii od Jiřího Kotalíka (Václav Špála, Praha 1972, str. 71). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kdyby se mělo jmenovat období, které Václava Špálu nejvíce proslavilo, které se vrylo do mysli jeho příznivců a široké veřejnosti, týkalo by se ‚modrých‘ obrazů z přelomu dvacátých a třicátých let [...]. Tento obraz, pocházející z významné řady obdobných motivů, lze považovat za jeden z malířsky nejvýraznějších. Špála rozevřel krajinný prostor, vrhl pohled na hladinu řeky, na kopce, které ji lemovaly, a nebe, a sjednotil jej různými odstíny pokaždé jinak vedeného rukopisu modrých, dal prostoru silný náboj, připomínající až nirvánu. […]“).