Šička

Antonín Pelc se ve dvacátých letech připojil k proudu sociálně laděné tvorby malířů Devětsilu a Tvrdošíjných. Jejím typickým znakem byla expresivní deformace figury a záměrná naivizace výtvarného projevu, která se projevila i v obraze Šička. Dílo zachycuje intimní výjev ženy u šicího stroje v temném interiéru, přičemž kompozičním i významovým akcentem se stal průhled oknem na tovární komín, který symbolicky propojuje domácí práci s industriálním světem. Stylizovaná postava ženy se skloněnou hlavou a vlasy pečlivě svázanými do drdolu je zasazena do kompozice diagonálně, čímž vytváří dynamické napětí v obraze. Výrazně redukovaná barevnost, v níž převažují teplé tóny červené a okrové na tmavém pozadí, stupňuje emotivní vyznění díla. Pelc v díle mistrně zkombinoval sociální tematiku s moderním výtvarným jazykem, který se vyznačuje zjednodušením formy a důrazem na expresivní výraz. Obraz tak představuje významný příklad české avantgardní malby období první republiky, která reflektovala každodenní život pracujícího obyvatelstva. Jedná se o ojedinělé dílo z malířova nejoceňovanějšího období dvacátých let. Bylo reprodukováno v autorově monografii A. Pravdová / T. Winter: Seňorita Franco a Krvavý pes. Malíř, karikaturista a ilustrátor Antonín Pelc (1895–1967), Praha 2015, str. 49, obr. 41. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a doc. T. Winterem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.