Zátiší s gramofonovými deskami

Na vrcholu své tvorby a ve své šťastné životní fázi druhé poloviny dvacátých let procházel Emil Filla tzv. bílým obdobím, ve kterém se vydal cestou koloristicky vytříbených, často hravých obrazů s odvážným plastickým přednesem. S příchodem nového desetiletí však nalezl nové inspirační prvky, více uplatňoval figurální náměty, výrazně zredukoval barevnost směrem k umírněným monochromním odstínům a tato proměna mu umožnila více se zaměřit buď na plastické, či naopak plošné vyznění malby, kterou ozvláštňoval příměsí písků, drti a malých kamínků do barevných hmot. Tyto směsi dodávaly výjevům nebo některým jejich částem trojrozměrné, haptické vyznění. Fillův rostoucí zájem o surrealismus, který vyvrcholil jeho aktivní účastí na mezinárodní výstavě Poesie 1932, navíc zapříčinil nové námětové zdroje nejen ve figurálních motivech, ale i v tématu zátiší, ve kterých kuchyňské náčiní, rozličné potraviny a v neposlední řadě jeho oblíbené kubistické rekvizity vztahující se k hudbě (nejrůznější hudební nástroje, popsané notové papíry či části nápisů) ozvláštňoval prvky použitými pouze jednorázově, díky čemuž vzniklo několik jedinečných a originálních obrazů. V tomto případě se rozhodl pro ztvárnění v té době moderních a dodnes velice populárních gramofonových desek.

Z hlediska kompozice je obraz vystavěn na setkání dvou druhů předmětů: průhledného skleněného poháru a vedle něj, kde bychom očekávali ovoce na podnose, vidíme ploché kruhové gramodesky naskládané vedle sebe. Dvojrozměrný charakter kotoučů Fillovi umožnil krajně zjednodušit a zploštit celkový objem výjevu. Scéna je tak vystavěna na geometrizujících vzájemně se prostupujících plánech, v nichž se nejvýrazněji uplatňují odstíny šedé a bílé. Tlumená zeleň vprostřed černých kruhů pak znázorňuje papírové etikety standardních gramofonových desek a modrá, která vystupuje na pozadí za nimi, by mohla znázorňovat jejich potištěný obal. Neopomenutelným výtvarným prvkem jsou rovněž černé linie rámující jednotlivé objekty, které propojují scénu v kompaktní celek.

Hodnotu díla zvyšuje skutečnost, že prvním majitelem byl kovolitec a Fillův přítel Karel Barták. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Filla jako by začínal kolem roku 1930 opět od nuly, procházel očišťovací kůrou jak co do barevného, tak prostorového pojetí. V použití šedé, jež se v jeho práci příliš nevyskytovala, se stal předchůdcem jejího uplatnění, které se zejména v umění šedesátých let minulého století do současnosti stalo zdrojem nesčetných obrazů. […]“).