Jaro

Poetický pohled na českou vísku zachycující její místní folklor je idealizovanou vzpomínkou na dětství Josefa Lady, který se jako nejmladší ze čtyř dětí ševce narodil ve středočeských Hrusicích. Právě rodná hrouda s ikonickým kostelíčkem sv. Václava se mu stala nevyčerpatelnou studnicí inspirace – její panorama opakovaně zachycoval ve svých dílech a byla i dějištěm mnoha jeho příběhů. Předloženou jarní scénu Lada vytvořil ve velice pohnuté době druhé světové války, jež se paradoxně stala jeho vrcholným tvůrčím obdobím a patřila mezi nejplodnější léta jeho volné tvorby. Tento lyrický kvaš náleží do autorovy série obrazů tematizující dětské hry v proměnách ročních dob, které nevyhnutelně udávají rytmus vesnického života. Ačkoliv jsou v jeho repertoáru na začátku čtyřicátých let mimořádně frekventované, ty jarní se objevují v menší míře než například oblíbené zimní radovánky. Zpravidla v nich zobrazoval děti trávící společně volný čas v měkké trávě u staré zelenající se vrby, za nimiž bylo možno spatřit malebnou vísku s rozkvetlými stromy a prostým kostelíkem. Spojující postavou bývala starší dívka s šátkem na hlavě pletoucí věneček z květin, která se objevuje i v předloženém díle. Scenérie plná vnitřního klidu a souznění člověka s přírodou se Ladovi často stávala únikem od reality dramatických let a poskytla mu možnost vydat se vlastní cestou, vytvořit si svůj harmonický svět, natolik vzdálený válkami zmítané Evropě. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.