Dürer, Vaeltl, Liesler aneb: Odpusť mi Dürerku 2.

Monumentální obraz Dürer, Vaeltl, Liesler aneb: Odpusť mi Dürerku 2. je dalším z řady Lieslerových děl vyznačujících se citacemi starých mistrů a zároveň vyznáním jeho obdivu hned dvěma postavám umělecké historie, které se sice nemohly setkat fyzicky, ale byly symbolicky propojeny skrze další renesanční osobnost s mimořádně vyvinutou fantazií a citlivostí, totiž Josefa Lieslera. Pozadí, nebo také podkladovou desku, tvoří vyobrazení dvou apoštolů – sv. Jana čtoucího v otevřené knize a sv. Petra, jehož prozrazuje zlatý klíč –, které je kopií jednoho z křídel Dürerova dvojobrazu Čtyři apoštolové. Tyto postavy ovšem neztvárnil Josef Liesler, nýbrž německý akademický malíř žijící v první polovině 20. století Otto Vaeltl, a nepochybně si na nich cvičil staromistrovskou techniku malby. To ostatně dokládá i Vaeltlova signatura na zadní straně desky „Otto Vaeltl, München 1930“. Tento podklad získal výtvarník náhodou ve starožitnictví a rozhodl se jej následně originálně doplnit o vlastní napodobeniny Dürerových děl. Záměrně volí ikonické motivy. Dürerův Autoportrét, na kterém mladý umělec ztvárnil sám sebe jako pohledného šviháka s dlouhými kudrnatými vlasy, oděného v drahé ošacení a pyšného na svůj vzhled, a Portrét mladé Benátčanky, půvabné elegantní dámy aristokraticky bledé pleti. Nebyl by to ovšem Josef Liesler, kdyby do vyobrazení nepřidal fantaskní pitoreskní příšerky, které poletují a dosedají na těla osob a celou vážně laděnou kompozici humorně odlehčují. Na rubu obrazu se nachází dvojí datace „1930 × 87“, odkazující k vzniku díla Otto Vaeltla i malbě Josefa Lieslera. Unikátnost a vysokou sběratelskou hodnotu prokazuje původ přímo z ateliéru, kde byl obraz až dosud v držení autorovy rodiny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.